Kronika
Hoher Nock, 1963m, NP Kalkalpen, Rakousko.
12.9.2011[10.-11.9.2011] První túrou pořádanou nově vzniklým TURISTICKÝM ODDÍLEM ŠKOLNÍHO SPORTOVNÍHO KLUBU při GD byl výstup na nejvyšší horu v NP Vápencové Alpy. Víkendové akce se zúčastnili Eva Hnízdilová, Jan Chovaneček, Kateřina Ferencová, Tamara Micková a Václav Svoboda.
Národní park byl vyhlášen v roce 1997 a rozkládá se na více než 20 000 hektarech spolkové země Horní Rakousko. Geologicky spadá pod Severní vápencové Alpy a nalezneme zde dvě pohoří. Reichraminger Hintergebirge, známé svými divokými lesy a hlubokými kaňony a Sengsengebirge - 20 km dlouhý masiv s nejvyšší horou Hohe Nock (1963m). Unikátnost parku není v jeho nádherných vápencových štítech, ale v hlubokých lesích, které jsou domovem mnoha ohrožených zvířat a rostlin. 4/5 území Kalkalpen jsou tvořeny divokými lesy, které jsou ponechány v původní nenarušené podobě. Smrkové, modřínové, ale hlavně bukové lesy jsou zdrojem přírodních obnovitelných zdrojů a domovem stovek druhů zvířat a rostlin. K nejvzácnějším patří například medvěd hnědý, rys, černá zmije nebo zlatý orel, který se stal symbolem celé oblasti. Kromě lesů najdete v národním parku Kalkalpen hluboká údolí, mnoho jeskyní i rozsáhlých rašelinišť.
Naše cesta začala v sobotu ve 4.15 u dobříšské sportovní haly. Mezi 9 a 10h jsme již byli na místě a od parkoviště ve výšce 600m nás čekaly namáhavé 4,5 hodiny a převýšení 1400m. Cesta vedla nádherným bukovým lesem až k horské chatě Feichtauhütte OEAV ve výšce 1350m. Zde se bukový les proměnil v nádherné horské pastviny se smrkovými porosty, nově napadenými kůrovcem. Počasí bylo naprosto idylicky letní, k idyle přispívaly i spokojeně přežvykující krávy a jejich alpské zvonce. Po výstupu nad hranici lesa se otevřely nádherné výhledy na celou severní část parku. Cesta dále vedla přes rozsáhlé suťové pole, které hluboko pod námi končilo ve dvou plesech, hrajících všemi odstíny modré a zelené. Přes krátký skalnatý úsek jsme se dostali až na hřeben a po dalších 20 minutách jsme se ocitli až na vrcholu, odkud byl neopakovatelný panoramatický rozhled na všechny strany.
Počasí nemohlo být příznivější, ale s ohledem na bezpečný návrat za světla jsme museli zahájit sestup, přerušený jen příjemným zastavením a německou konverzací s Frau správcovou na zmíněné chatě. Za 10 euro (členové OEAV za 5) je zde možné přenocovat, je tu k dispozici nádherná světnice s pecí a kuchyňkou a 34 lůžky v podkroví. My jsme měli v plánu spaní u auta a stihli jsme to ještě za šera ?" za námi nad hřebenem, kde jsme ještě před pár hodinami svačili, vycházel úplňkový měsíc. Po bramborovém guláši jsme se všichni rádi odebrali ke spánku na nedalekou vojenskou střelnici a usnuli zaslouženým spánkem.
Po snídani jsme vyrazili na prohlídku návštěvnického centra národního parku v Mollnu. Jediná nevýhoda jinak velmi zdařilé expozice bylo málo popisků v angličtině. Během poledne se teplota vyšplhala na 30C a tak se někteří z nás cestou domů ještě vykoupali v řece Steyr. Kolem poledního jsme již byli na cestě domů a protože na kytaru a zpěv do té doby nebyl čas, dohnali jsme to alespoň v autě.
Těšíme se na další akci!!!
související články: turistický oddíl Rakousko